Skutečnost, že slovo papillon znamená
česky motýl, je dostatečně známa. Pozornější čtenáři kynologických
atlasů dokonce i vědí, jak toto pojmenování vzniklo. Velké vztyčené
uši papillona porostlé dlouhými třásněmi svým tvarem připomínají
motýlí křídla. To je sice pravda, ne však celá. Každý, kdo někdy
měl to štěstí prožít s papillonem více než letmé setkání, mi dá
zapravdu: tento pejsek nejenom jako motýl vypadá, on se tak i chová.
Motýlek s duší sportovce:
Ptáte se, jak se může pes chovat jako motýl? Máte-li jen
trochu básnického ducha a budete sledovat papillona při hře s jeho
vrstevníky nebo třeba jen s obyčejným gumovým balónkem, pochopíte.
Pohybuje se tak lehce a „třepetavě", jako by létal. Zastaví
se vždy jen na malou chvilku a už se vydává vstříc nové zábavě,
novému dobrodružství. Je vším jiným, jen ne peciválem či nemotorou.
Jeho atributy jsou rychlost, šikovnost, půvab a elegance.Ne každé
z tzv. toy plemen se může chlubit něčím podobným. Ne každé bychom
s čistým svědomím mohli označit jako sportovní. U papillonů si však
toto označení dovolit můžeme. Nejeden z nich totiž už osvědčil své
sportovní vlohy na oficiálních soutěžích. Není to tak dlouho, kdy
se právě zástupce tohoto plemene pravidelně zúčastňoval všech vrcholných
soutěží v agility u nás včetně mistrovství republiky. Dvoukilogramový
psík se dokázal prosadit v konkurenci mnohem větších a zdánlivě
sportovnějších plemen.
Původ:
I když na první pohled dnešní papillon připomíná spíše
špice, svými kořenymá mnohem blíže ke kavalírům king Charles španělům,
ba dokonce i kokršpanělům. Jeho oficiální název dodnes zní „epagneul
nain Continental" neboli malý kontinentální španěl. Ke skutečnému
vzájemnému odlišení těchto plemen došlo až ve 2. polovině 19. století,
kdy francouzští a belgičtí chovatelé, snad i za přimísení trpasličích
špiců a čivav, vytvořili „nosatého" papilona, kdežto chovatelé
angličtí se zaměřili na šlechtění krátkonosých a o něco robustnějších
kavalírů a kingů.
Dnes už není někdejší blízká příbuznost, ba přímo totožnost těchto
plemen nijak nápadná.
Jak už to tak bývá, po dlouhém období velkého zájmu o trpasličí
španěly nastaly časy právě opačné. Jak šlechta po francouzské revoluci
postupně přicházela o svá privilegia a neúspěšně se snažila obhájit
své historické pozice, náhle neměla na své dávné průvodce čas. Pro
ty ostatní se nevinní pejskové stali ztělesněním nenáviděného řádu
a postupně téměř vymizeli. Teprve v minulém století, když staré
vášně trochu vychladly a kdy přichází ke slovu moderní chov psů,
si na malé španěly někteří chovatelé vzpomněli. Největší zásluhu
na uchování plemene a jeho rozvinutí do současné podoby mají chovatelé
belgičtí a francouzští. Proto je těmto zemím dnes oficiálně přiznáván
nárok na papillona, i když fakticky se jedná spíše o plemeno italské.
Popillon a phaléne:
Jen znalci vědí, že kromě známého
ušatého papillona existuje ještě varieta s ušima zavěšenýma, tzv.
phaléne (můra). Je to trochu nespravedlivé, zvláště když uvážíme,
že právě ona je historicky starší a původnější (jak se o tom opět
můžeme přesvědčit na sta- rých obrazech). Ale co naplat: lidem se
víc líbí nápadnější papiloni, jejichž
chov je navíc snadnější. S phalény se proto dnes setkáváme spíše
výjimečně, když se takový jedinec vyštěpí při chovu běžných papillonů.
Udává se, že poměr narozených papillonů k počtu phalénů je 9:1.
Od roku 1969 do roku 1984 FCI křížení obou variet mezi sebou zakázala,
ale ukázalo se, že ani tudy cesta nevede. Phaléni totiž téměř vymizeli.
Proto roku 1984 vzájemné křížení obou variet zase povolila i s rizikem
výše uvedených problémů.
Chování a povaha:
Do pohybu se papillon nikdy
nemusí nutit, je jeho druhou přirozeností. I když jeho tělíčko působí
křehkým dojmem, je stavěno tak, že je schopno podávat velmi slušné
výkony. Papilloni si náruživě rádi hrají: s hračkami, s rodinnými
kočkami, s druhými psy, ale především s námi lidmi. Běžně se dožívají
patnácti i více let a ani v pokročilém věku se neváhají vrhnout
za míčkem nebo za myškou, která jim přeběhne přes cestu (a propos
myši: právě na nich se majitel papilo-na může na vlastní oči přesvědčit,
že mezi předky jeho miláčka museli být lovečtí psi). Papilloni rádi
loví motýly, mouchy, ale především myši. A, dámy, pozor: při lovu
dokážou být překvapivě úspěšní!
Papilloni se vůbec v mnoha ohledech chovají jako velcí psi. Bývají
sebevědomí, neohrožení, přirozeně aser-tivní. Od cizích lidí si
udržují určitý odstup, své přátele si dobře vybírají. chov je navíc
snadnější. S phalény se proto dnes setkáváme spíše výjimečně, když
se takový jedinec vyštěpí při chovu běžných papillonů. Udává se,
že poměr narozených papillonů k počtu phalénů je 9:1.
Chovatel, který by se rozhodl věnovat se výhradně chovu této variety,
by musel být skutečný nadšenec. Nesmělo by mu vadit, že phaléne
jsou obecně považováni za méně atraktivní, a tudíž také komerčně
méně zajímavé a hůře prodejné. Nesměl by se dát odradit problémy,
které se u phalénů často objevují s korektním nesením ucha. A konečně
by se musel smí-
řit i se skutečností, že variety papillon se ve svém chovu stěží
někdy zbaví: vzhledem k opakovanému křížení v minulosti se i ze
dvou „můr" mohou docela dobře narodit „motýlci".
Od roku 1969 do roku 1984 FCI křížení obou variet mezi sebou zakázala,
ale ukázalo se, že ani tudy cesta nevede. Phaléni totiž téměř vymizeli.
Proto roku 1984 vzájemné křížení obou variet zase povolila i s rizikem
výše uvedených problémů.
Než o samotě - raději vůbec:
Papilloni patří do kategorie
psů, kterou Američané označují jako „people-dogs". Už z historické
pověsti o psu krále Jindřicha II., kterou jsme citovali výše, musí
být každému zřejmé, že tito psi byli odpradávna zvyklí žít v těsném
kontaktu se svým pánem. Žádné kotce, žádné psince, žádné smečky
- ale páníčkův (či spíše paniččin) klín, náruč, pohovka nebo postel.
Papilloni si jen obtížně zvykají na to, že by měli být po většinu
dne sami doma. Dokonce ani přítomnost druhého papillona jim nedokáže
vynahradit přítomnost lidskou. Ovšem většina z nás je chtě nechtě
zapojena do pracovního procesu
a ne každý má možnost brát si svého psa s sebou na pracoviště.
Motýlek je proto ideálním psem pro čilé důchodce, které dokáže spolehlivě
vyburcovat z případné letargie či pohodlnosti, a přitom je tak malý,
že jeho zvládnutí nečiní problémy ani křehké stařence. Krásně se
začlení do rodin s dětmi, jejichž nejmladší členové přicházejí domů
ze školy už v poledne a baví je si s pejskem celé hodiny hrát. Je
to výborný „rehabilitační pes", který dokáže rozhýbat pacienta
po operaci a dodat novou chuť do života. V zahraničí se papilloni
ostatně s úspěchem využívají i při tzv. canisterapii v domovech
důchodců a v nemocnicích.
Papillon je vitální stále dobře naložený, pohodový psík, kterého
dokáže zvládnout i začátečník. Pokud přesto tvrdíme, že se pro každého
nehodí, máme tím na mysli zhruba toto: Nehodí se pro workholiky,
pro lidi, kteří tráví většinu dne v zaměstnání a většinu večerů
ve společnosti, ale ani pro jedince příliš tvrdé, panovačné a citově
uzavřené. Je to pes zrozený pro lásku. Poskytuje ji v míře vrchovaté
-a jeho majitel by mu měl oplácet stejně. |