Skutečnost, že slovo papillon znamená česky motýl, je dostatečně známa. Pozornější čtenáři kynologických atlasů dokonce i vědí, jak toto pojmenování vzniklo. Velké vztyčené uši papillona porostlé dlouhými třásněmi svým tvarem připomínají motýlí křídla. To je sice pravda, ne však celá. Každý, kdo někdy měl to štěstí prožít s papillonem více než letmé setkání, mi dá zapravdu: tento pejsek nejenom jako motýl vypadá, on se tak i chová.

Motýlek s duší sportovce:
Ptáte se, jak se může pes chovat jako motýl? Máte-li jen trochu básnického ducha a budete sledovat papillona při hře s jeho vrstevníky nebo třeba jen s obyčejným gumovým balónkem, pochopíte. Pohybuje se tak lehce a „třepetavě", jako by létal. Zastaví se vždy jen na malou chvilku a už se vydává vstříc nové zábavě, novému dobrodružství. Je vším jiným, jen ne peciválem či nemotorou. Jeho atributy jsou rychlost, šikovnost, půvab a elegance.Ne každé z tzv. toy plemen se může chlubit něčím podobným. Ne každé bychom s čistým svědomím mohli označit jako sportovní. U papillonů si však toto označení dovolit můžeme. Nejeden z nich totiž už osvědčil své sportovní vlohy na oficiálních soutěžích. Není to tak dlouho, kdy se právě zástupce tohoto plemene pravidelně zúčastňoval všech vrcholných soutěží v agility u nás včetně mistrovství republiky. Dvoukilogramový psík se dokázal prosadit v konkurenci mnohem větších a zdánlivě sportovnějších plemen.

Původ:
I když na první pohled dnešní papillon připomíná spíše špice, svými kořenymá mnohem blíže ke kavalírům king Charles španělům, ba dokonce i kokršpanělům. Jeho oficiální název dodnes zní „epagneul nain Continental" neboli malý kontinentální španěl. Ke skutečnému vzájemnému odlišení těchto plemen došlo až ve 2. polovině 19. století, kdy francouzští a belgičtí chovatelé, snad i za přimísení trpasličích špiců a čivav, vytvořili „nosatého" papilona, kdežto chovatelé angličtí se zaměřili na šlechtění krátkonosých a o něco robustnějších kavalírů a kingů.
Dnes už není někdejší blízká příbuznost, ba přímo totožnost těchto plemen nijak nápadná.
Jak už to tak bývá, po dlouhém období velkého zájmu o trpasličí španěly nastaly časy právě opačné. Jak šlechta po francouzské revoluci postupně přicházela o svá privilegia a neúspěšně se snažila obhájit své historické pozice, náhle neměla na své dávné průvodce čas. Pro ty ostatní se nevinní pejskové stali ztělesněním nenáviděného řádu a postupně téměř vymizeli. Teprve v minulém století, když staré vášně trochu vychladly a kdy přichází ke slovu moderní chov psů, si na malé španěly někteří chovatelé vzpomněli. Největší zásluhu na uchování plemene a jeho rozvinutí do současné podoby mají chovatelé belgičtí a francouzští. Proto je těmto zemím dnes oficiálně přiznáván nárok na papillona, i když fakticky se jedná spíše o plemeno italské.

Popillon a phaléne:
Jen znalci vědí, že kromě známého ušatého papillona existuje ještě varieta s ušima zavěšenýma, tzv. phaléne (můra). Je to trochu nespravedlivé, zvláště když uvážíme, že právě ona je historicky starší a původnější (jak se o tom opět můžeme přesvědčit na sta- rých obrazech). Ale co naplat: lidem se víc líbí nápadnější papiloni, jejichž
chov je navíc snadnější. S phalény se proto dnes setkáváme spíše výjimečně, když se takový jedinec vyštěpí při chovu běžných papillonů. Udává se, že poměr narozených papillonů k počtu phalénů je 9:1.
Od roku 1969 do roku 1984 FCI křížení obou variet mezi sebou zakázala, ale ukázalo se, že ani tudy cesta nevede. Phaléni totiž téměř vymizeli. Proto roku 1984 vzájemné křížení obou variet zase povolila i s rizikem výše uvedených problémů.

Chování a povaha:
Do pohybu se papillon nikdy nemusí nutit, je jeho druhou přirozeností. I když jeho tělíčko působí křehkým dojmem, je stavěno tak, že je schopno podávat velmi slušné výkony. Papilloni si náruživě rádi hrají: s hračkami, s rodinnými kočkami, s druhými psy, ale především s námi lidmi. Běžně se dožívají patnácti i více let a ani v pokročilém věku se neváhají vrhnout za míčkem nebo za myškou, která jim přeběhne přes cestu (a propos myši: právě na nich se majitel papilo-na může na vlastní oči přesvědčit, že mezi předky jeho miláčka museli být lovečtí psi). Papilloni rádi loví motýly, mouchy, ale především myši. A, dámy, pozor: při lovu dokážou být překvapivě úspěšní!
Papilloni se vůbec v mnoha ohledech chovají jako velcí psi. Bývají sebevědomí, neohrožení, přirozeně aser-tivní. Od cizích lidí si udržují určitý odstup, své přátele si dobře vybírají. chov je navíc snadnější. S phalény se proto dnes setkáváme spíše výjimečně, když se takový jedinec vyštěpí při chovu běžných papillonů. Udává se, že poměr narozených papillonů k počtu phalénů je 9:1.
Chovatel, který by se rozhodl věnovat se výhradně chovu této variety, by musel být skutečný nadšenec. Nesmělo by mu vadit, že phaléne jsou obecně považováni za méně atraktivní, a tudíž také komerčně méně zajímavé a hůře prodejné. Nesměl by se dát odradit problémy, které se u phalénů často objevují s korektním nesením ucha. A konečně by se musel smí-
řit i se skutečností, že variety papillon se ve svém chovu stěží někdy zbaví: vzhledem k opakovanému křížení v minulosti se i ze dvou „můr" mohou docela dobře narodit „motýlci".
Od roku 1969 do roku 1984 FCI křížení obou variet mezi sebou zakázala, ale ukázalo se, že ani tudy cesta nevede. Phaléni totiž téměř vymizeli. Proto roku 1984 vzájemné křížení obou variet zase povolila i s rizikem výše uvedených problémů.

Než o samotě - raději vůbec:
Papilloni patří do kategorie psů, kterou Američané označují jako „people-dogs". Už z historické pověsti o psu krále Jindřicha II., kterou jsme citovali výše, musí být každému zřejmé, že tito psi byli odpradávna zvyklí žít v těsném kontaktu se svým pánem. Žádné kotce, žádné psince, žádné smečky - ale páníčkův (či spíše paniččin) klín, náruč, pohovka nebo postel. Papilloni si jen obtížně zvykají na to, že by měli být po většinu dne sami doma. Dokonce ani přítomnost druhého papillona jim nedokáže vynahradit přítomnost lidskou. Ovšem většina z nás je chtě nechtě zapojena do pracovního procesu
a ne každý má možnost brát si svého psa s sebou na pracoviště.
Motýlek je proto ideálním psem pro čilé důchodce, které dokáže spolehlivě vyburcovat z případné letargie či pohodlnosti, a přitom je tak malý, že jeho zvládnutí nečiní problémy ani křehké stařence. Krásně se začlení do rodin s dětmi, jejichž nejmladší členové přicházejí domů ze školy už v poledne a baví je si s pejskem celé hodiny hrát. Je to výborný „rehabilitační pes", který dokáže rozhýbat pacienta po operaci a dodat novou chuť do života. V zahraničí se papilloni ostatně s úspěchem využívají i při tzv. canisterapii v domovech důchodců a v nemocnicích.
Papillon je vitální stále dobře naložený, pohodový psík, kterého dokáže zvládnout i začátečník. Pokud přesto tvrdíme, že se pro každého nehodí, máme tím na mysli zhruba toto: Nehodí se pro workholiky, pro lidi, kteří tráví většinu dne v zaměstnání a většinu večerů ve společnosti, ale ani pro jedince příliš tvrdé, panovačné a citově uzavřené. Je to pes zrozený pro lásku. Poskytuje ji v míře vrchovaté -a jeho majitel by mu měl oplácet stejně.